PŘÍBĚH STAROSTY obce szczerzbinowa pod rawkem

Operace Crossroad II bude potřeba převyprávět. Zkusíme to nejdříve pohledem starosty, který byl ve svém úřadu ctihodný, pravdomluvný, kamarádský - takový Mirek Dušín je oproti němu politováníhodný nekňuba.


Připravte se, je to tak děsivá četba, že je si u toho potřeba svítit.....

--------------------------------------------------


19.8.2023

Ode dneška jsem Jakub Visznowski, starosta Szczerbinowa pod Rawkem. Volby jsem se nezúčastnil, vše zařídili místní delegáti AZS – Aliance Západních Států. Podepsal jsem jen dva papíry. První s plnou mocí ve věcech kampaně a volby a druhý přísně tajný (ohledně rozdělení a těžby ropných nalezišť). Volby jsem „nečekaně“ vyhrál. Smlouvy byly naneštěstí dost svázané, snažící se vyloučit sebemenší míru kreativity a volného výkladu. Po podpisu jsem si připadal, jako bačova nejhezčí ovečka. Ojebávat jsem se ale rozhodně nehodlal. Počítám s tím, že možná bude nutné si uhryzat přivázanou nohu. Pak se ale karty obrátí, a vlk v rouše beránčím vycení tesáky. S mladším bráchou na něco jistě přijdeme. Už jsem mu napsal, měl by dorazit za pár dní a pak to rozjedem!

To, že spolu s funkcí starosty v takové díře, jakou je Szczerbinow, přijde i nemalá kupa problémů a sraček se dalo čekat. Urvat si kus z Pozambistánského nerostného bohatství však nakonec převážil rizika výbušné situace panující v okolí vesnice. Po loňském masakru civilního obyvatelstva zběhy z řad žoldáků SVS – Společenství Východních Států, stále v okolí doutnal konflikt tří frakcí: AZS, SVS a vojenská skupina náboženských fanatiků vedená labilním Warlordem. Stačila by malá jiskřička a vzduch by zase zhoustl kulkami a granáty. Ani sama vesnice není jednotná a místní obyvatelé brblají na kde co. Nechápu. Můžou být rádi, že po nich chci jen dvě věci: platit daně a držet hubu.

1.9.2023

Páteční posezení v hospodě u pivka si teda představuju jinak. K večeru spřátelené oddíly AZS vyměnily děravou krytinu nad mým služebním bytem na radnici. Už mi konečně nebude chcát do postele! Klidné zakončení pracovního týdne se však nekoná. Ožrat se stihl jen Mike Dean, místní figurka a jeden z Warlordových plešounů, ale oba začali už v poledne. Netuším, za co teď chlastá Mike, nedávno se mnou v sázce propil a prohrál i psí známky svého mrtvého bratra. Sotva jsem si dvakrát lokl, začali bez jakéhokoli předchozího varování lítat kulky po celé vesnici. Naštěstí moje ochranka, vyčleněná z vojenského kontingentu AZS si nestačila ještě vožrat držky, a tak okamžitě zareagovala a dostala mě do bezpečí. I tak mi pár kulek hvízdlo nebezpečně blízko okolo hlavy! Nečekaný přepad vojáci spolu s ochrankou po chvíli odrazili a vesnici na do rána zodpovědně zabezpečili. Bohužel došlo i ke ztrátám na životech. Bylo zraněno několik vojáků a útoku padlo za oběť pět vesničanů. Doprdele! Ne že bych truchlil, ale přišel jsem o pět daňových poplatníků. Při sčítání zraněných a padlých se našli i padlí útočníci. Měli uniformy Východních Států a vodka z nich táhla jak smrad z kravína. Hned ráno vyrazím za velícím důstojníkem SVS a budu požadovat vysvětlení a exemplární potrestání viníků. Vypadá to na perný pracovní víkend.


2.9.2023

9:45

Vyrážím spolu s ochrankou do HQ Východních Států. V době mé nepřítomnosti svěřuji ochranu civilního obyvatelstva Mikeovi Deanovi. Ten byl při včerejším útoku jen postřelen do prdele. Přes noc stihl jakžtakž vystřízlivět. Je to sice kořala, věčně blekotá o památce svého bratra, ale jako jediný z vesnice dokáže zacházet se zbraněmi a neustřelit si při tom hlavu. Věřím, že i totálně na mol by trefil okolo letícího sršně od boku bez míření, ale zkoušet to nebudu. Zabavuji z úřední moci projíždějící vozidlo SVS. Nedávno dost chcalo a všechny cesty a silnice v Pozambistánu teď stojí za hovno. I když silnice je silné slovo, asfalt je pro místní dopravní infrastrukturu zřejmě sprosté slovo.

10:00

Dorážíme na místo. Ochranka je po včerejším humbuku nasátá adrenalinem a při přepravě nenechává nic náhodě. Velení místní posádky má na starosti Jelimán. Hodnost buď nemá žádnou, nebo ji zapomněl. Nebo si ze mě jen dělal prdel. Zato já jsem na něj nastoupil pěkně zvostra. Včerejší přestřelku samozřejmě nepřiznal a označil za provokaci AZS nebo Warlorda. Když jsem na něj ale vytáhl loňský masakr, začal ztrácet půdu pod nohama. Tepal jsem železo, dokud je žhavé a přinutil ho vydat složku s jejich vnitřním vyšetřováním. Za masakrem stáli zběhové, které vedl důstojník Alexej Alexovič. V rámci obnovení klidu a neutrálního území okolí Szczerbinowa jsem vyjednal vydání Alexeje k řádnému soudu a spravedlivému trestu – popravě. Jelimán se sice kroutil, jak že má vydat zběha, když zběhl a neví, kde se teď nachází. Řekl jsem mu, že to je jeho problém a jestli se chce ještě někdy on nebo někdo z jeho žoldáků napít v naší hospodě, ať si to nějak zařídí. S tím jsem ukončil jednání. Ochotný řidič SVS nám v rámci obnovy dobrých vztahů slíbil kdykoli na požádání využít jeho služeb.

10:30

Toho jsem hned využil a nechal se dovézt na základnu Warlorda. Zde se po výměně zdvořilostních frází dovídám překvapivou zprávu. Zběh Alexej je zapsán ve stavech Warlordových vojáků! Od jeho činů se pro zachování a podporu vzájemných vztahů ihned distancuje. Bohužel ten bídák zrovna operuje v terénu a v táboře se nenachází. Warlord slibuje Alexeje bezodkladně zadržet a dopravit do Szczerbinowa k spravedlivému soudu. O jeho výsledku už však bylo rozhodnuto. Potřebuji uklidnit brblající vesničany a nahonit trochu politických bodů.

11:00

Nechávám se SVS transportem vysadit ve Szczerbinowě a ochranka zabezpečuje vesnici. Mike hlásí, že v době mé nepřítomnosti se nic nestalo a začíná svou denní rutinu ožírání držky. Za výpomoc mu nechávám na pár hodin v hospodě otevřený účet na radnici. No co, potřebuju alespoň jednoho oddaného nohsleda. Stejně to jde z daní ostatních vesničanů, kteří se v poslední době nějak podezřele vytrácí z vesnice a vrací se z drzými výrazy na ksichtech. Ti hulváti mi nejsou schopní ani obstarat pamětní věnce k uctění památky výročí loňského masakru. Nakonec tak běhám po okolí a snažím se sehnat alespoň trochu lučního kvítí. V září. Jsem dement…

11:30

Rozčiluje mě, jak se skrz vesnici prohání čím dál tím víc vojenských transportů všech tří frakcí. A já z toho nic nemám! K vyhlášce o zákazu nošení zbraní ve vesnici přidávám novou vyhlášku o zpoplatnění průjezdu. Když už si po okolí hrají na vojáčky, tak ať platí.

11:45

Na radnici přichází zpráva od Warlorda, že Alexej je zadržen a bude transportován do vesnice. Vesničané dostávají pokyn vytáhnout ze spíží a komor cokoli nahnilého a zkaženého. Recyklaci a udržitelnost mám ve volebním programu.

12:30

Do vesnice doráží zbytky rozprášeného transportu. Z výpovědí přeživších se dovídám, že byli přepadeni oddílem SVS vojáků. Při výměně názorů byl zabit i Alexej. Škoda, místo očekávané zábavy házení vajíček a shnilé zeleniny si teď můžeme akorát tak kopnout do vychládající mrtvoly. Alexeje nařizuji alespoň pověsit na strom u cesty do Szczerbonowa pro výstrahu každému, kdo by snad chtěl zkusit něco podobného.

13:00

Kladení pamětních věnců bojkotují vesničané. Každou chvíli se seberou a jdou si někam na procházku, ale doprovodit mě na hřbitov, to né. Dochází mi trpělivost. Jednoho vybírám, ochranka ho chytá za flígr a vyrážíme. Ochranu vesnice dočasně svěřuji spřáteleným a prověřeným oddílům Warlorda.

13:30

Cesta na hřbitov se po pár metrech v lese ztrácí. Moje sako, a především polobotky z mločí kůže dostávají zabrat. Chlapi z ochranky jsou uprostřed lesa, kde se za každým stromem může schovávat týpek s kvérem, trochu nervózní. Na jejich doporučení přestávám nadávat na vypíčenou pozambistánskou infrastrukturu a postupujeme tiše. Za chvíli dorážíme na hřbitov. V mělkých hrobech tu je pohřbeno mnoho obětí loňské tragédie. Mimo jiné i bratr kořaly Mikea Deana. Pamětní kytici však pokládám na hrob mého předchůdce v úřadu – Bernarda Hofmana. Uctíváme padlé minutou ticha a vyrážíme zpět na odpolední kávu.

13:45

Ratatata! Kousek před vesnicí nás ze křoví kropí dávky střel. Ochranka reaguje okamžitě – hlavu dolů starosto! Za nás, mizíme! Krycí palba! Pohyb Pohyb! Udýchán dobíhám na radnici a skládám se na židli. Nikdo nebyl naštěstí raněn, podle všeho šlo o akci osamělého střelce. Potřebuju svoje kafe.

14:00

Vesničanům jebe. Ještě se ani neuklidnila situace po mém napadení a už si navzájem vjeli do vlasů. Oznámit mi to přišel Mike Dean, už značně na plech. Beru dva chlapy z ochranky a jdeme to prošetřit. Ještěže jsem těm všivákům zakázal držet zbraně. I tak si tu někdo z nudy začíná hrát na Jacka Rozparovače. Jeden mrtví s prořízlým krkem až na páteř. Přikazuju sebrat hlavního podezřelého, cápka s kloboukem, a odtáhnout ho na radnici k výslechu. Nad věrohodností ožralého svědka si hlavu nelámu. Cápek zatvrzele zapírá a současně pošilhává po kinžálu, který jsme u něj zadrželi. Nejraději bych ho na místě nechal popravit, ale musím dbát na svou reprezentaci. Dávám mu tedy milostivě hodinu na opuštění vesnice. Pak ho ochranka zastřelí.

14:15

Prásk! Prásk! Jen co vykopávám kloboučníka sbalit si svých pár švestek, už se před radnicí zase mává nožem. Ukazuje se, že vůdci SVS Jelimánovi se rozhodnutí navštívit Szczerbinow a mě osobně stává osudným. Před radnicí jeho doprovodu praskly nervy a zaútočil nožem na členy mé ochranky. Ta reaguje a útočníka zneškodňuje. Bohužel i s Jelimánem. Není tedy kdo by mi objasnil, co znamenají znepokojující fotografie, které nacházím v jeho brašně. Svolávám si tedy Náčelníka štábu AZS a místního Warlorda k osobnímu setkání.

14:30

Vítám se s náčelníkem AZS. Konfrontuji ho s fotografiemi, které ho zachycují v ne úplně vhodné diplomatické společnosti. Tuto spojitost jednoznačně odmítá a prohlašuje za nechutnou provokaci. Obdobně se k podobným materiálům vyjadřuje i místní Warlord. Nevím, co si o tom myslet. Jestli je kompro pravdivé, pak včerejší útok mohl být proveden vojáky AZS nebo Warlorda ve snaze očernit SVS a Jelimána? Nebo jde jen o další pokus SVS, jak destabilizovat území a vesnici ovládnout? Chvíli oba scénáře zvažuji. Nakonec se řídím prostým závěrem. Všichni místní jsou blbci a nejdřív střílí a až potom se ptají.

14:45

Kraluje jim Mike Dean. V hospodě odpráskl chlapa jen proto, že mu nechal nalít nealko sračku. Pozitivní na tom alespoň je, že si snad už konečně uvědomil, jaká se z něj stala za poslední rok troska a začne s tím něco dělat. A když ne, odsoudit a vyhostit ho můžu kdykoli, až se to tu trochu uklidní. Teď se však hodí každý, kdo to umí s kvérem. Co na tom, že než vystřízliví, vidí cíl dvakrát.

15:00

Využívám, že držím na chvíli oba velitele za koule. Požaduji posílení ochranky vesnice dalšími vyčleněnými vojáky z obou frakcí, jejich oddělení a zformování pod mým přímím velením. SVS si jistě brzo všimnou, že je velení přestalo prudit. A jak je jejich zvykem přijdou se ptát smrští kulek.

15:30

Útok začal! Zdá se, že obklíčili celou vesnici. Posílená ochranka zaujala obrané postavení odhodlaná bránit každý metr. Nevidím ani jednoho vesničana. Asi někam včas zdrhli v předtuše blížící se živé rekonstrukce loňských událostí. Já svůj úřad neopustím.

16:00

Jsme obklíčeni. Nemůžeme ven. Nemůžeme ven. Dobyli toiky a hospodu. Padli tam tři warlordovci. Kam kurwa zdrhli ti drnohryzové? Střelec u západní cesty dostal velitele ochranky. Nemůžeme ven. Přichází konec a pak kroky, kroky před radnicí. Už jdou.

Konec přepisu osobních poznámek starosty Szczerbinowa pod Rawkem Jakuba Visznowského


Paměti Juliána Visznowského

Víkend v Pozambistánu

Brácha mi poslal pohled. Kdo dneska ještě posílá pohledy? Na přední straně je zachycena malá víska. Řekl bych romanticky malebná, ale realitě by spíš odpovídalo zablácená díra. Okolo jsou koláží doplněny ropné věže a důlní jámy a traktor, vše orámováno svazky bankovek. Na zadní straně brácha píše:

Přijeď, je tu krásně.

Mám pro tebe drým džob.

Vyděláme love.¨Čus pozámbus!

PS. Zabal si balistickou vestu a nějaký kvér

Nabídka, která se neodmítá.

Zabalil jsem si to nejnutnější, přihodil pé-eskové položky a vyrazil. Na hranicích mě lehce zaskočila zvýšená vojenská aktivita. Jednotky AZS se tu koncentrovaly v neobvyklém počtu. Když jsem hlídce sdělil, že se chystám na víkend do Szczerbinowa, koukali na mě jak sůvy z nudlí. Szczerbinow vzaly jednotky SVS útokem a je teď v jejich držení. Ale prý jestli trvám na sebevraždě, že se k nim můžu při protiofenzivě připojit. Doufám, že brácha tím drým džobem nemyslel dělat terč nějakým zasrancům.

Tak se stalo, že jsem se podílel na znovuobsazení Szczerbinowa silami AZS. Jen co poslední SVSák vzal roha, namířil jsem si to přímo za bráchou na radnici. Tam se skrývala skupinka místních obyvatel, od kterých jsem se však moc nedozvěděl. Brácha na mě čekal v zasedačce. Seděl na židli s prostřelenou krční tepnou. A kurwa.

Drým džob se očividně nekoná, místo toho budu dělat hrobníka staršímu bráchovi. V náprsní kapse jeho zakrváceného saka jsem nalezl zápisky, asi jeho starostovský deníček. V nich byly založeny psí známky nějakého Petera Deana. Strčil jsem oboje do kapsy. Nejdřív se postarám o bráchu a pak začnu řešit, komu se pomstím a ustřelím koule.

Vidláci byli bez bráchova vedení k ničemu. Možná jim nechyběl ani tak brácha, jako spíš to vedení. Jen co se situace ve vesnici trochu uklidnila, vyhlásil jsem „nové volby“. Nešlo mi o to převzít funkci v téhle díře po bráchovi, potřeboval jsem především aktivovat vesničany a s jejich pomocí zorganizovat bráchovi pohřeb. Rodina se vždycky postará!

V pozdních odpoledních hodinách se na radnici volilo. Kandidoval jsem jen aby se dalo mluvit o volbách, protože vesničani si mezi sebou zvolili nějakou slečnou Cageovou. Nevím, co jim slíbila a bylo mi to jedno. Novopečená starostka se ihned po zvolení pustila do radikálních změn. Vesničané byli ozbrojeni. Všichni příslušníci okolních ozbrojených složek byli z vesnice odveleni. Ochranu zajišťoval jen pár přeživších z původní ochranky mého bráchy a zbytek tvořili vesničané a narychlo naverbovaní žoldáci. Následně se pustila do vyjednávání a organizování mírového summitu. A rovnou hned s velitelem SVS! Nemusím být zrovna kdovíjaký myslitel, aby mi došlo, že paktovat se s lidma, co loni vybili celou vesnici, není zrovna dobrý nápad. Přinejmenším to je krajně podezřelé. Z rozhovorů ve vesnici jsem odposlechl, že ne všichni místní jsou s volbou nového představitele Szczerbinova spokojení. Zejména přeživší členové původní bráchovi ochranky, kteří byli vyčleněni z oddílů AZS.

Přišel za mnou nějaký maník od místního Warlorda. Že prý mám něco, co mu starosta – brácha slíbil. Měl na mysli ty psí známky. Klidně bych mu je dal, byly mi k ničemu, ale plánoval jsem se večer opít do bezvědomí a tak by se mi pár volných piv nebo panáku celkem šiklo. Abych nebyl za suchara, určil jsem, že si o ně zahrajem karty. Známky proti pivu. Vyhrál jsem jich na něm pět, než mě konečně porazil. Možná alespoň večer nebude stát v téhle díře za hovno.

Na dalším osudu vesnice mi stejně nezáleželo. Původní bráchův plán vzal za své, stejně jako jeho krví nasáklé sako a zablácené polobotky. Změnil jsem ho na víkendový výlet spojený s bráchovým funusem. Navečer jsem sebral pár vesničanů, co mi pomohli bráchu odnést na krchov. Zasloužil by si něco lepšího než jen mělký hrob na lesním hřbitově, ale nebyl čas. Krátkou smuteční řeč zakončili vesničané salvou ze svých pušek a pistolí.

Vraceli jsme se už za šera, každou chvíli někdo zakopl o kořen. Na kraji vesnice nás obstoupila ochranka, zmatené vesničany odzbrojila a někam odtáhla. Mě pak prohlášením – vítejte, starosto, blahopřeji ke zvolení – totálně odzbrojili. Nečekal jsem to, nečekali to vesničané, nečekala to starostka Cageová, která byla ve funkci sotva tři hodiny. Zbavenou funkce ji zamkli na radnici. Ukázalo se, že tvrdé jádro ochranky bylo věrné především mému bratru a změna ve vedení Szczerbinowa mu nebyla zrovna po chuti. A tak se po vzoru pretoriánské gardy rozhodli vzít věci do vlastních rukou. Raději jsem teda držel jazyk za zuby a myšlenky se mi stáčely dvěma směry. Jak tuhle zasranou situaci přežít a jak z ní vytěžit co nejvíce pro sebe.

V zápětí zafungovala moje dobrá karma. Ukázalo se, že měl brácha na velitele AZS nějaké kompro a ten mě nyní žádal o gentlemanskou dohodu. Chytil jsem se příležitosti a oznámil mu, že nemám nic proti gentlemanské dohodě, pokud ji gentlemansky zaplatí, gentlemanskou měnou. Gentlemani si plácli a osm tisíc dolarů změnilo svého majitele.

Krátce na to se zjistilo, že v stále panujícím zmatku z převratu se vytratila starostka z radnice. Co čert nechtěl i s právě prodaným gentlemanským komprem. Aby toho nebylo málo, zdrhli i odzbrojení a zajatí vesničané. Dalo se čekat, že vyrazí okamžitě žalovat na SVS velitelství. K mému štěstí se pozornost všech ozbrojených složek ve Szczerbinowě, především AZS, ochranky a pomocné jednotce poskytnuté Warlordem, soustředila na plánování obrany vesnice. Nikdo si mě moc nevšímal, a tak jsem si rychle nenápadně sbalil a chystal se vypařit. Osm táců za víkend není koneckonců špatný výdělek. Tím jsem však vyčerpal svou karmu a vše šlo do sraček.

Bez varování se strhla přestřelka přímo uprostřed vesnice. Netušil jsem kdo, jak a proč, a bylo mi to v ten moment upřímně prdele. Tu jsem si chtěl jenom za každou cenu zachránit. Na rohu radnice jsem schytal první ránu. Kurwa, už mě zmerčili. Naštěstí mi kulka jen lízla předloktí. Vysprintoval jsem v bláhové naději do polí za radnici. Marně. Dva tři čtyři další střely si mě našly moje záda a poslaly mě k zemi. Do hajzlu, nechci tady chcípnout jako brácha!

Zamrkal jsem a zaostřil. Nade mnou se tyčil warlordovic maník, co po mě chtěl ty psí známky a mířil na mě kvérem. Sežeň mi doktora, nebo tu zkapu, blbečku. Anebo mě rovnou doraž. Asi jsem to řekl nahlas, protože mě najednou táhli zase k vesnici, uložili na radnici a už byl u mě medik. Záda jsem měl v jednom ohni, ale snad bez vážnějších následků. Po injekci nějakého sajrajtu jsem se pomalu začal dostávat ze šoku a bolest ustupovala do pozadí.

Hlídali mě. Naštěstí nikdo netušil, že mám v jedné kapse osm táců a v druhé nůž. Byl jsem sice zraněný, hlídaný a v prdeli, ale malý prostor k manévrování mi zbyl. Stačí jen počkat na správnou chvíli. Stavil se u mě Mike Dean – mladší brácha toho cápka, komu patřily ty psí známky. Taky to byl zřejmě kámoš mýho bráchy. Zkusil jsem ho překecat, aby mi pomohl zdrhnout. Ale ani prachy, ani de facto náš stejný osud – oběma nám ve Szczerbinowě zkapali bráchové – ho nezviklal. Pak se u mě zastavil maník s psíma známkama, co mi dlužil pět piv. Chvástal se a kecal něco o tom, že nám ten puč nevyšel, že nás všechny přechcal – mě i starostku Cageovou. Bokem si prej vyjednal spojenectví se SVS. Nechápal jsem, co to mele. Že s událostmi posledních hodin nemám nic společného, ho vůbec nezajímalo. Bylo mi ale jasné, že mi neplánuje dlouhou budoucnost. Ostatně mi přece pořád visel pět piv.

„Vždyť jsme spolu karty hráli a vesele se smáli, a já neznám ani tvoje jméno?“, povídám (možná jsem to tehdy nezveršoval, ale co už). Maník uznal, že to je vlastně pravda, vykročil ke mně a podává mi ruku. Teď nebo nikdy, řekl jsem si. Zvedl jsem se a jedním pohybem mu vrazil do té doby skrytý nůž do břicha. Oko za oko, zmdrusi! Maník padl k zemi, sebral jsem klíče a vyplížil se z radnice zadním vchodem. Karma už mě zase hřála, protože v celé vesnici kvůli obraně zhasli světla. Všichni čuměli směrem z vesnice a tak jsem unikl pozornosti. K tomu se přidala palba z lesa, která na sebe strhla veškerou pozornost druhopřevratových okupantů.

Utíkal jsem, klopýtal, pak jsem skočil k zemi a plazil se houštím a roštím pryč od vesnice. Za zády se mi strhla přestřelka, očekávaný útok zřejmě právě začal. Paradoxně to, kvůli čemu jsem chtěl prve zdrhnout, mi teď zachránilo kůži. S adrenalinem v krvi jsem se plazil ještě několik dalších stovek metrů a pak se na kraji malého remízku opřel o strom. Co se to tu sakra děje za šílenosti? Brácha si poklidně starostoval, pak Szczerbinow napadly SVS jednotky, postřílely a vyhnaly ochranku a pomocné Warlordovi oddíly. Při tom odpráskli bráchu. Pak vesnici znovu dobyla AZS. Proběhli volby a starostka vyjednala s velitelem SVS summit a zorganizovala nezávislou ochranku z bývalých členů všech tří frakcí. Následně původní jádro bratrovi ochranky provedlo puč a mě dosadilo na post starosty. V zápětí warlordovci přišli s druhým převratem a postříleli všechny členy ochranky naverbovaných z AZS jednotek. Mě postřelili, pak ošetřili. A teď se dle všeho strhla přestřelka mezi warlordovci a SVS jednotkami. Nebo že by se do toho bordelu přidali nasraní vesničani? Od základny AZS jsem slyšel přijíždějící transportéry. Ze svého úkrytu jsem nevystrčil ani nos. Tady se nedá věřit nikomu a ničemu. Když se ve vesnici k výstřelům přidaly i výbuchy granátů, vyrazil jsem přímým směrem pryč. Pryč k hranicím Pozambistánu a z tohohle pekla. Jen jednou jsem zpozoroval patrolu a zaryl včas rypák do hlíny. Prošly na dva metry ode mě. Pak už jsem celou noc klopýtal ve tmě, padal a zase vstával, až jsem za svítání dorazil na hranice Pozambistánu.

Odplivl jsem si. Sem už mě nikdo nedostane ani za zlatý prase!

Košík

Košík je prázdný.